Polsko 4. – 11. 8. 2020

Výlet do Polska – den 8.

Tak jsme doma! Po nekonečné cestě v autě jsme zase v Olomouci.

Včera jsme opomenuli zmínit ještě jeden zážitek z cesty a to kontrolu drogowou. Po výjezdu z kruhového objezdu, se k silnici postavil pán ve žluté vestě a s radostí nás odkázal k jeho schovanému policejnímu autu. Honem jsem mu předal doklady, které pan policista několik minut zkoumal. My jsme zatím, lehce nervózní, zda je vše v pořádku, čekali v rozpáleném autě. Vše ale bylo v pořádku a my mohli jet dál.

Druhou věcí, která se do včerejšího příspěvku dostat nemohla, je noc v prázdném kempu. Po zkušenosti s těmi přeplněnými jsme měli pocit vítězství nad systémem, ale noc strávená v absoluní tmě jen se zvuky města tak příjemná nebyla. Aby toho nebylo málo, asi v 11 večer se v kempu objevil, pravděpodobně, „pan Belgičan“, který zajel autem k jeho stanu. Přišlo nám zvláštní, proč jsme neslyšeli zvuky zavírání brány, ale za pár minut nám vše bylo jasné. Auto zase odjelo pryč. Nevěděli jsme, jestli v kempu někdo zůstal, ale pravděpodobně ne…

Ráno jsme zjistili, že jsme noc přežili a na oslavu si připravili tradiční hostinu z kaše a ovoce. Sbalili jsme stan, vše připravili na cestu a pořídili poslední fotky z naší výpravy.

Před cestou domů jsme se pokusili získat ještě jednu keš, ale bohužel marně. Místo jsme našli, ale schránka nebyla k nalezení. Celkový úlovek je tedy 1 keš za 8 dní.

Cesta nám zabrala asi 2 hodiny s cílem v Jeskyních Na Pomezí, kde jsme si chtěli odpočinout od vedra. Jeskyně jsou pěkné, i když vstup 130,- na dospělého se nám zdá trochu vysoký. Nicméně, podle prohlídky se jedná o unikátní systém jeskyní, který v Česku nemá obdoby.

Teď už jsme u nás na bytě, máme vypranou první pračku a zvládli jsme už i nákup v Lidlu a večeři. Co se týče finální bilance:

  • Celkem jsme utratili necelých 7 500,-
  • Ujeli jsme přesně 1 833,3 km (počítáno od Tesca, kde jsem natankoval v pondělí)
  • Celkem jsme tankovali 4x (z toho 2x v Polsku)
  • Spali jsme ve 4 kempech (nejlepší byl tento: https://brzozy.pl)
  • V moři jsme se koupali celkem 3x
  • Štípanců od komárů máme asi milión!

Výlet do Polska – den 7.

Dnešní vyprávění bude dost krátké, protože jsme v podstatě celý den jen jeli.

Ráno jsme po líné snídani sbalili stan, odevzdali cedulku a s velkým díky se vypravili na cestu. Kemp se nám moc líbil, jak vybavení, tak přístup personálu. Určitě můžeme doporučit.

První zastávka byla nakupák ve městě Koszalin. Nakoupili jsme na dnešní večeři a nějaký mls na cestu. Potom následovala, podle GPS, 4 a půl hodiny dlouhá cesta do Leszna. Ta nám zabrala více než 6 hodin vzhledem k neustálým nehodám na cestě, které jsme museli objíždět a kolonám u větších měst. Skoro 3/4 cesty byly mimo dálnici, a tak jsme se jen vlekli za ostatními, nejčastěji kamiony. Nejnapínavější část cesty pak byla svítící ikonka prázdné nádrže, kterou zažehnala zastávka na benzínce.

Po půl páté jsme dorazili do Leszna, chvíli jsme objížděli centrum kvůli uzavírkám a pak konečně zaparkovali před kostelem, kterých je ve městě několik. Celkem jsme zde strávili odpočinkovou hodinu, prošli jsme si náměstí a pár přilehlých uliček. Nakonec jsme se podívali na náměstí Jana Amose Komenského, který zde byl v exilu. Víc zajímavého už jsme nenašli, snad jen výbornou zmrzlinu!

Další zastávkou je kemp v městečku s názvem Oborniki Slaskie. Našli jsme ho velmi snadno, ale zjistili jsme, ze registraci musíme provést jinde. GPS nás odkázala na adresu aquaparku, který je ale zavřený. Po telefonátu na polské číslo jsme se česko-polsko-anglicky domluvili, kam máme dojít a zaregistrovat se. Milá paní nám pronajala místo v kempu za slušných 35 zlotých, jako jediná po nás chtěla potvrdit informace ke COVID a změřila nám teplotu.

V kempu máme krásné místo, viz foto. Jediný další je tu „pan Belgičan“, kterého jsme ale nepotkali. Kolem nás jsou také dřevěné chatky, ty ale nepotřebujeme. Ještě jednou telefonujeme na recepci a prosíme o otevření budovy se sprchou a záchody. Po sprše si chystáme večeři – kuskus s cuketou, mrkví, žampiony, rajčetem, kukuřici a cibulí. Bohatá porce na poslední večeři našeho výletu. Teď si dáme pár partiček karet a půjdeme spát.

Zítra ráno ještě zkusíme projít městečko, pak už jen projedeme Wroclawí a hurá do Česka, nejspíš s nějakou zastávkou, ať využijeme i poslední den volna.

Výlet do Polska – den 6.

Vím, že každý den začínám tím, jak se nám spalo. Dneska to bylo pro oba fajn. Když jsme usínali bylo teplo a oproti ostatním kempům tady nejsou komáři. To se ale změnilo přesně v 3:38, kdy se kempem rozezněla dělová rána. Byli jsme v bouřce a spolu s hromem se spustil i déšť. Po pár minutách se okolo stanu modře zasvítilo znovu a skoro okamžitě se ozval další výbuch. Blesky postupně slábly, ale déšť vydržel asi hodinu. Náš stařičký (a milovaný) stan vše zvládal, ale pak se i on musel sklonit neustálému dešti. Všechny stěny malinko prosákly a my se sestěhovali do středu stanu. Vše ale dopadlo dobře, věci zůstaly suché a stan s námi nikam neodplul.

Bílé tečky jsou nové blesky v oblasti

Skutečně ráno byl všude napadaný nepořádek, ale jinak vše v pořádku. Nám se dnes úplně vstávat nechtělo, a tak jsme budík v 8:00 dvakrát odložili. Na dnešní den máme naplánovaný výlet bez auta, to pouze přeparkujeme blíž ke stanu, asi vedle nás bude další stan. Neděláme si z toho těžkou hlavu, jdeme se nasnídat do kuchyňky, aspoň nemusíme vodu vařit na bombě. Zároveň si také dobíjíme powerbanky, i když šetříme, pomalu docházejí, ale zítra je nabijeme dost při řízení.

Pak jsme si šli půjčit kola! Plánujeme dojet do Kolobřehu, kterým jsme včera jen projeli a autem se nám nechce. Cena je 7 zlotých za hodinu na osobu, nebo 35 za celý den. Není potřeba dobu říct dopředu, a tak jsme rádi, že se můžeme rozhodnout později podle sil.

Trasu máme připravenou, ale musíme se napojit na hlavní promenádě. Moje horsky vypadající kolo pořád přehazuje, naopak Týny městské kolo je pěkně hlasité při brzdění. Na promenádě lidi naprosto ignorují pruh pro kola, zvonek nemáme, a tak jede první Týna a hlasitě brzí, lidé uskakují a my jsme spokojení. Teda ne vždy, někteří to ignorují, a tak musíme jet pomalu nebo křičet, ať uhnou. Do Kolobřehu je to 14 km, ale po cestě máme naplánovanou aspoň jednu zastávku na pláži.

Nakonec na seznam přikládáme i ulovenou miniaturní kešku, už jsme mysleli, že neulovíme žádnou. Keš je na docela viditelném místě, a tak jsme museli dlouho čekat, abychom ji mohli vyzvednout. Vše se podařilo a my spokojeně jedeme dál. Z ranního koupání nakonec není nic. Po nočním dešti je voda ještě studenější. Omýváme si nohy a pokračujeme dál. V Kolobřehu jsou pěkně připravené cyklostezky, a tak jsme se po městě pohybovali bezpečně. Nejdříve jsme vyrazili k majáku v přístavu, který je kromě lodí hlavní atrakcí. Před jeho zdoláním jsme se také prošli po molu, které označuje prostor pro výjezd lodí z města.

Potom jsme se jeli podívat do historického centra podél hlavního kanálu. V centru už téměř nebyli turisté, kromě samotných Poláků. Nedělní mše v kostele byla nabitá, tak jsme jen z dálky nakoukli přes dveře. Jelikož Týna neměla zakrytá kolena a taky protože nás to moc nezajímalo. Místo toho jsme si obešli náměstí a v kavárně si dali kafe a desert.

Odpočatí jsme vyrazili hledat bankomat a vybrat nějaké peníze. První jsme objevili bankomat Bank Polski, který nám chtěl při výběru 100 zlotých naúčtovat poplatek 17,5 zlotých. To jsme odmítli a vybrali u banky Santander bez poplatku (super!). Znovu jsme nasedli na kola a vyrazili na cestu zpět. Projeli jsme Ekoparkem Wschodni a znovu se zastavili na pláži. Nejprázdnější pláži zatím. Já jsem se dokonce odhodlal a na chvíli si zaplaval, Týna mě jistila z břehu.

Po necelé hodině na pláži jsme naposledy naskočili na kola a vyrazili zpátky do kempu. Naúčtovali nám celý den, takže jsme byli spokojeni, byli jsme pryč déle než 7 hodin. V kempu jsme si odpočinuli a zvládli sprchu, abychom mohli vyrazit na večeři, kterou jsme si vytipovali včera. U moře jsou populární smažiarny, kde jsem si já dal halibuta a Týna mirunu (asi treskovník novozélandský) spolu s pečenými bramborami a směsí salátů. To jsme doplnili druhým častým pivem zde – Lechem.

Po jídle jsme si ještě prošli pláž při západu slunce a koupili jsme si dvě malé zmrzliny. Tím máme dnes hotovo a jdeme odpočívat před zítřejší cestou zpět. V plánu je zastávka v Lešnu a potom kemp před nebo za Wroclawí podle situace a času.

Výlet do Polska – den 5.

Dnes se naopak v noci moc nevyspala Týna, nějak se nám to střídá. Ráno jsme zase posnídali pohankovou kaši s jablkem, sušenými brusinkami a slunečnicovými semínky. Po snídani jsme tentokrát sbalili i celý stan, na závěr si vyčistili zuby a jeli jsme zaplatit. Kemp je rozdělený na dvě části, na les a zbytek. V lese jsou nižší ceny, ale ten byl plně obsazený. Nakonec jsme platili 244,8 zlotých. Určitě se dá sehnat i levnější, ale i tak jsme spokojeni. Zdejší kempingová kultura* nám už nevyhovuje.

*Kempingová kultura

podstatné jméno
je stav, do kterého se dostává obyvatel kempu. Spočívá v nalezené a ustálené poloze, ideálně na skládací židli před karavanem. Hlavní aktivitou je pozorování okolí a tiché, ale dostatečně hlasité komentování děje. Kempingová kultura se dělí i dle národnosti. Němci zpravidla předpokládají, ze ostatní obyvatelé kempu jsou také Němci. Češi se Čechům vyhýbají a komentují, jak čeští ti Češi jsou.

Vyrážíme na naši první zastávku. Dům naruby, respektive magiczny domek v Pobierowo. Atrakce vypadá skvěle, ale vstup 19 zlotých na osobu ne, proto se otáčíme, po cestě nakupujeme kopečkovou zmrzlinu a jdeme do auta.

Dům naruby

Další zastávkou je maják v Niechorze. I přesto, že místa jsou kousek od sebe, trval nám přesun skoro půl hodiny. Dostat se na maják byla složitá operace, která dávala smysl jen vrátnému, který pouštěl skupinky docela náhodně. Na majáku byl také největší důraz na COVID opatření. Vstup pouze v rouškách a to i na 179 schodech nahoru. Při vstupu nám byly vydesinfikovány ruce a pokladní měl gumové rukavice. Výhled za to ale stál!

Cesta do Ustronie Morskie je asi na hodinu, my jsme se ale neustále vlekli za řidiči s průměrnou rychlosti 30 ve vesnici a 50 mimo ni. Všude byly dvojité plné čáry a tak předjíždění nepřicházelo v úvahu. Když už jsme se podobných zbavili, přišly na řadu traktory, které sváží obilí z polí. Cesta byla v poledním sluníčku velmi únavná.

Ve městě se nachází kemp Pod Brzozami, který na nás zatím dělá velký dojem. Místo pro stan je pěkně vyznačené a auto máme hned vedle. Také na recepci jsou velmi ochotní lidé. Přijeli jsme zrovna na zlomu hlavní sezóny, a tak zítřejší den bude s novou levnější cenou. Vůbec jsme nečekali, že na nás budou brát ohled. Po rozestavení stanu jsme změnili plány a do Kolobřehu už se autem nevracíme, to necháme za zítra. Naopak jdeme zase zkusit vodu. Ta je opět ledová, fouká a vše ještě zhoršilo velké množství medůz na břehu. Zjistili jsme, že nejsou nebezpečné, ale nepříjemné zůstávají i dál. (na dotyk jsou jako ztuhlý pudink :))

K večeru jsem si prošli město a ochutnali gofry (wafle) a polské piwo. Zpátky v kempu jsme si připravili tuňáka s rýží na plynové bombě, ta nám došla, ale máme náhradní. Jsme na vše připraveni.

Výlet do Polska – den 4.

2:48 píší do tmy svítící hodinky. Z vedlejšího stanu se ozývá chrápání v ruštině, v dálce se v pravidelném rytmu ozývá alarm auta. Když už konečně utichne a já můžu jít znovu spát, rozezní se znovu. Ve tři se k tomu přidá hlasité mluvení někoho mezi stany. I přes to všechno jsem nakonec okolo půl 4 usnul.

Ráno jsme se připravili dříve než obvykle, konečně máme systém a jsme rychlejší. V 9:30 odjíždíme z kempu směr Wapnica, kde se nachází Tyrkysové jezero.

Na druhé straně jezera se skrývá keš, kterou chceme objevit. Vyrážíme proti směru hodinových ručiček kolem jezera, na druhou stanu od ostatních skupinek lidí. Po ránu máme pěkné tempo a po necelé půl hodině jsme na místě. Podle nápovědy hledáme správně, i podle fotky, keš ale bohužel nikde. A to ji někdo našel včera!

Z jezera se vydáváme do vesničky Lubin, chytře parkujeme za kostelem ve stínu a jdeme na místo bývalých vykopávek. Vidíme pár střepů, které nás na rozdíl od skvělého výhledu nijak neohromily. V moc pěkné kavárně si dáváme oběd – smaženou tresku se salátem a hranolkami.

Následuje přejezd zpět, opět kolem našeho kempu směrem k vyhlídce na zubry. Tentokrát se jdeme i podívat. Za drobný poplatek (a cestu 1,6 km) vidíme divoké prase, orla mořského, jelena a osm zubrů, včetně malých zubřátek!

Přesouváme se dál na další vyhlídku na moře, dříve tu stály pozorovací věže, aby se nepřítel nemohl nepozorovaně přiblížit z moře.

Naším posledním cílem dne je opět pláž. Na internetu nacházíme tip na „tajné místo“. Proud lidí při příjezdu nás v tom utvrzuje. Po asi kilometru cesty jsme na otevřené pláži. Koncentrace lidí je asi 1/4 oproti pláži u města, lepší než nic. Samotné moře je příkrejší a kvůli velkým vlnám je nejjednodušší do vody prostě skočit. Voda je stejně ledová jako včera, a tak hned míříme ven. Asi hodinu trávíme na pláži opalováním a luštěním křížovek, neustálý vítr nás ale vyhání. Nakonec jsme se rozhodli přejet do dalšího menšího střediska a sehnat sladkou tečku. Tou se nakonec staly sladké pierogy s jagodami (boruvkami :D)

Zpět v kempu jsme našli nas stan téměř schovaný za trojnásobně větším. Jsme rádi, že zítra vyrážíme pryč – směr Kolobřeh.

Výlet do Polska – den 3.

Dnes se nám oběma spalo mnohem lépe. Vzpomněli jsme si, jaké to je spát na nafukovačkách. Také je tu o něco větší teplo, přes den kolem 28 stupňů (odhadem).
Z kempu jsme zase vyjeli přesně v 10:15 směr Świnoujście.

Dole je trasa trajektu, nahoře nad červenou stezkou je výběžek s majákem

Týna už ve městě byla před 7 lety, tak jsme alespoň orientačně věděli, co chceme vidět. Po příjezdu do města jsme mířili na bezplatné parkoviště poblíž trajektu, za ten se autem platí, pěšky ne. Parkoviště ale bylo plné a tak jsme museli na jiné. Těžko říct jestli bylo placené taky nebo ne, ale dali jsme za něj 10 zlotých. Přejezd na druhou stranu netrvá ani 10 minut a střídají se celkem 3 trajekty, kdy dva vyjedou zároveň a třetí čeká.

Z trajektu jsme vyrazili směr centrum a hledali nějaké památky. První jsme našli starší kostel, jako druhou pak vyhlídkovou věž se vstupem za 10 zlotých na člověka. Věž měla rozhled na celé město a v přízemí kavárnu, obsluha nás ale odradila.

Z kavárny jsme vyrazili do parku, který mi Týna chtěla ukázat, ale zjistili jsme, že v něm dělají nové cesty, a tak není přístupný, alespoň jsme jej obešli a dostali se na hlavní promenádu, kolem které vznikly nové hotely, hlavně pro sousední Němce. Na lavičce jsme snědli dvě housky se sýrem a vyšli jsme na písečnou pláž. V pravé poledne bylo na pláži narváno, voda byla stále moc studená a tak jsme se osvěžili aspoň ledovým kafem. Po pláži jsme ušli asi 1,5 kilometru až k bílému majáku, kde jsme si pořádně odpočinuli.

Od majáku jsme šli velkým okruhem až k trajektu, svezli se na druhou stranu a vrátili jsme se k našemu Fjordovi. Vyrazili jsme zpět, ale místo jsme přejeli a zastavili jsme se kousek od vyhlídky zubrů. Namísto parkoviště jsme zastavili zdarma u cesty, kde bylo hodně místa a další auta. Pěšky jsme se vydali na Kawcza Góra, kde jsou dlouhé schody na pláž. Bohužel jsme spletli odbočku a zašli jsme si asi 2,5 km kolem bývalých pevností, asi z 2. světové války. Konečně jsme se dostali na pláž, kde se dalo pohnout. Našli jsme si pěkné místo, převlékli se do plavek, voda konečně měla spravnou teplotu a my jsme vyrazili…

…ukázalo se, že voda nemá správnou teplotu. Je studená a fouká, ale i tak jsme chvíli vydrželi plavat, nebo se aspoň odrážet rukama od dna, protože tu hloubka opravdu není. Na pláži jsme byli skoro 2 hodiny a užívali jsme si sluníčka a zaslouženého odpočinku třetího dne. Po návratu jsme v kempu uvařili večeři, dali sprchu a zdravotní slivovici a hurá do stanu zahrát si karty!

Výlet do Polska – den 2.

Druhý den našeho výletu jsme začínali velmi brzy. Připomínáme si spaní ve stanu, a tak jsme se oba za noc několikrát budili. I přesto jsme byli v 8 ráno vyspaní a připravení na další den. Ráno jsme si postavili stolek co nejvíce na sluníčku a připravili jsme si čaj, kaši a kafe na cestu.

Snídaně na sluníčku

Kemp Przy Baszcie jsme opustili asi o čtvrt na 11 a vydali jsme se směr Štětín. Cesta nám zabrala asi 2 hodiny s malou přestávkou na odpočívadle. V Polsku je hodně oprav na silnicích, ať už mimo města nebo uvnitř. Provoz na dálnicích to ale tolik neomezuje, pokud se nic nestane, ale o tom až dál….

Ve Štětíně jsme parkovali v nákupním centru a po necelých 3 hodinách jsme zaplatili 5 zlotých. Mezitím jsme si prošli maličké historické centrum města. Navštívili jsme věž kostela (bazilika svatého Jakuba), která nás dostala do 60 metrové výšky nad město. Oběd jsme zvládli v nakupáku a vyrazili jsme směr Miedzizdroje.

Cesta nám hlásila zpoždění asi 15 minut kvůli nehodě na zúžení opravovaného úseku. Po asi půl hodině jsme byli teprve v polovině a jelikož jsme stáli u odbočovacího pruhu, bylo pro nás lepší jet, než stát v koloně. Na cestě okolo jsme viděli samostatně stojící stopařky, ale neměly roušky ani moc oblečení, tak nebyl důvod stavět. Nakonec se nám vše podařilo objet a my jsme dojeli do narvaného „Camping24“. Až na druhou otočku kolem kempu jsme ulovili kousek místa. Unavení jsme postavili stan a vyřídili formality, abychom mohli vyrazit na pláž. Koupání jsme nezvládli (tělo si na studenou vodu teprve zvyká – snad zítra), ale pláž byla i v 6 večer dost plná. Prošli jsme se až k molu, které zasahuje 400 m do moře a pak městem zpět. Po cestě jsme ulovili Zapiekanku, která měla bez 50 cm rovný metr!

Zapiekanka, zmrzliny, zemiakova placka se zakysanou smetanou a cukrem a frytki

Výlet do Polska – den 1.

Náš výlet začíná! Dopoledne jsme dokončili poslední nákupy v Kauflandu ve Velkém Meziříčí a asi o půl jedné jsme vyrazili vstříc osudu. Následovala cesta Žďár nad Sázavou – Pardubice – Trutnov – Královec a hurá do Polska. Uvítala nás vesnička, která neudělala velký dojem, vše ale napravily rychlé a hlavně prázdné dálnice.

Při několika zastávkách jsme si zvládli připomenout, jaké to je nosit roušky v obchodech a jaké je bojovat s bankomaty v cizím jazyce. Vybrat se nám povedlo a čekala nás už jen cesta do kempu.

Po posledních dvou hodinach jízdy jsme v 19:29 ujeli všemu dešti a dostali se do kempu se zapadajícím sluncem. S paní recepční jsme za 28 zlotých domluvili místo pro auto i stan. Kemp je u obřího jezera (i s komáry), dá se zde i plavat, ale to nás zatím nečeká. Zitra vyrazíme asi v 10:00 směr Štětín!